Tak to vypadalo, že bude pršet ještě aspoň týden. Ráno už koukalo sluníčko a my někteří „Hujeři“ šli jako každé ráno plavat. No, nebyl to nejlepší nápad. Uprostřed zátoky cestou zpět, tak 200 metrů od břehu jsme viděli z italské strany rychle se blížící černý mrak a tak jsme zvýšili tempo na turbo. Doplavali jsme jen tak tak a spustil se liják. Naštěstí nefoukalo, ale vody padalo hodně, takže jsme to měli rovnou i se závěrečnou sprchou. Ještě na snídani to vypadalo dost špatně a my hledali nejen pláštěnky, kteří někteří z domova ani neměli, tak jsme jim vypomáhali všelijak – igelity všeho druhu a slunečníky (ty moc vody ale nevydrží).

Pak se nebe začalo uklidňovat a my byli všichni vysláni na procházky po okolí, abychom nezbourali hotel. Máme prý moc temperamentu. No a během dopoledne zase vykouklo slunce, udělalo se teplíčko a bylo zase dobře. Takže jsme postupně svlíkali svršky a všechny igelity a najednou jsme byli zase v plavkách. Odpoledne to bylo podobné, koupali jsme se ostošest, ale od půl páté jsme měli naši odkládanou závěrečnou  zábavnou akci – každý oddíl měl připravené nějaké vystoupení nebo zábavu pro ostatní. Naši nejmladší z 8. oddílu nám ukázali zábavný cirkus plný zvířat i akrobatů, sedmička předvedla extravagantní módní přehlídku s vlastním komentářem, malí kluci nás naučili „jojovat“, holky ze šestky nás překvapily parodií na vedoucí (jejich vedoucí Kamču, Patrika, Lucku a samozřejmě nepřekonatelného Františka J ). Nádhernou písničkou ve stylu „Cupsongu“ nás odbouraly holky ze čtyřky s Jíťou, byl to zážitek. Patrik měl s klukama připravené dvě hry, které nám také na místě předvedli a všichni byli nakonec mokří. Naše nejstarší slečny nám zatančily a na závěr přišla pohádka Ledové království v podání našich borců (vlastně Frantových). Nejdřív se cukali, že potřebují víc času, ale protože jsme ho taky neměli a na večer už byl připravený program, museli to vymlasknout na místě. V rekordním čase sehnali kostýmy i kulisy a dílo bylo na světě. Kryštof Tunzer jako Elsa (ale i scénárista a režisér) byl nepřekonatelný a jeho sestra Anna v podání Tondy Zburníka taky (naštěstí byla mrtvá vždycky  „jenom trochu“). J

Po večeři jsme měli vyhlášení naší pobytové hry a čekala na nás zdejší „pošta“ a fotoprojekce z pobytu. Nějak jsme se toho psaní dopisů všem kamarádům i vedoucím hodně chytli, protože i po skončení promítání jsme psali a psali a doplňovali papíry, že obálky přetékaly psaníčky a vedoucí nás zase zaháněli na pokoje málem koštětem. Tak se těšíme, že si počtem a zítra že bude zase hezky. Laku noć.