Tak rodičové, právě balíme poslední maličkosti a jsou na pár hodin z nás bezdomovci. Kufry jsou poskládané a označené pod borovicemi, pokoje uklizené a už se tam činí jen pokojské, aby se mohli ubytovat další hosté. My si krátíme čas koupáním, procházkami a posledními nákupy. Ještě, že jsou v Luce dobře zásobení. Na odbyt jdou Nutely a spousta různého pití, kupujeme si na cestu dobroty. Ani jsme se nenadáli a byla tady i loď. Na tu jsme naložili všechno, co jsme měli – chvilku to trvalo – a hlavně sebe. No a pak plavba směr Zadar. Takže se rodiče těšte, už jsme na cestě, jsme opálení a na Vás natěšení.

[nggallery id=40]

Tak máme za sebou poslední celý den, který jsme si prožili všichni ještě spolu.  Však to taky stálo za to. Od rána jsme balili, uklízeli nebo byli na prohlídkách, pak jsme na chvilku skočili do moře. Pomáhali jsme s balením mrňatům, hledali své i cizí věci a snažili se nacpat do kufrů vše, co nám přišlo pod ruku. Nakonec jsme s velkým úsilím kufry zavřeli, abychom je v příštích minutách zase otevřeli a hledali v nich další věci.

Odpoledne už bylo naprosto pohodové, protože jsme šli všichni k moři ještě užít vody a sluníčka. To nám svítilo a opalovalo, vítr lehce foukal a my si užívali ještě krásného prázdninového dne.

Večer jsme na začátku diskotéky měli velké vyhodnocení naší pobytové hry (vyhrál tým č. 7)a hromadně se loučili při tanci...

Takže dnes je první školní den v novém školním roce! Zato my jsme si přispali a nikdo nás nenutil vstávat. Hned ráno nám Blanka s praktikantkou Kamčou přečetly dopis z Ministerstva školství o tom, že je nařízení pro ozdravné pobyty, aby všichni „školou povinní napsali vstupní test, který se bude odevzdávat ve škole. Fakt jsme nevěřili! Měnil se nám výraz tak, že se Blanka nakonec začala smát a už jsme věděli, že to byl vtípek. Uf, to jsme si oddychli. Nakonec nás test neminul, ale byl to „sranda kvízů na závěr naší pobytové hry a trval jen chviličku. No a pak přišlo závěrečné vystoupení všech dospěláků, kteří se v divadle asi nějak zhlédli a užívali si ho víc než my...

Ráno nás probudilo sluníčko a bimbání zvonů, které svolávaly místní obyvatele do kostela. Cestou na snídani nám šumělo moře, křičeli rackové, občas se ozvala i cikáda a zvonil zvon – místní zvuky plné pohody a klidu, který ve městě už mít nebudeme. Proto jsme si neděli také pohodovou začali. Po snídani jsme s vedoucími sami vybrali činnosti, na které jsme měli chuť. Bylo to ale převážně zase koupání a hry u vody, ale také cvičení na terase. S Blankou jsme zvládli dvě aerobní sestavy, naposilovali a protáhli, a také nacvičili dva country tance na večer. Zabralo to půlku dopoledne a malé děti s radostí tancovaly s velkými slečnami z nejstaršího oddílu. Fakt jsme si to užili.

Odpoledne jsme se podívali na velmi podařenou scénku o přepadení vlaku Indiány (krvelač...