Tak máme za sebou další krásný den. Po snídani jsme všechny oddíly trávily čas koupáním, skákáním a potápěním se u velkého mola pod hotelem. A to i ty nejmenší oddíly, které se kromě skákání vyřádily také na skluzavce.  Po obědě v poledním klidu jsme odpočívali na pokojích. Hráli jsme karty, povídali si, na některých pokojích se dokonce zpívalo a jiní z nás naopak pokoušeli trpělivost vedoucích svým zlobením.

Když už konečně skončil polední klid, tak se některé oddíly šly opět koupat. Třetí a čtvrtý oddíl hrál na hřišti volejbal a přehazovanou a během večera naše oblíbené městečko Palermo, při kterém naše fantazie pracovala na plné obrátky...

Dnes jsme se již všichni probouzeli do krásného slunečného dne. Ihned po snídani se všechny oddíly odebraly k moři, aby poprvé vyzkoušely vodu, která i přes poslední nepříznivé dny byla příjemně teplá. Mladší oddíly si přes den zahrály i volejbal, ti starší se vypravily do vesnice, kde hrály míčové hry. Před obědem se 1. až 4. oddíl společně vyfotil a zbývající oddíly včetně vedoucích se vyfotily těsně před večeří. Po večeři se všechny děti sešly na terase hotelu, kde hlavní vedoucí Jindra rozdělil všechny děti do týmů pro celotáborovou hru, ve které budou po celý pobyt soutěžit. Poté následovala seznamovací diskotéka, kterou si všichni tak moc přáli již od příjezdu sem. Všichni si dnešek moc užili a už se moc těší na zítřek.

Deníček 4.turnus

Den 1
Tak jsme tady a jsme rádi, že zase po roce jsme v Luce. Přijeli jsme letos tak brzy, že jsme třetí turnus, hlavní vedoucí Blanku a delegátku Simču téměř vyplašili. Aby také ne, cesta nám totiž uběhla hodně rychle a pohodově. Na mole nás už čekalo osazenstvo Luky a po rozdělení do oddílů jsme se šli seznámit s okolím, nebo spíš zjistit, co se změnilo. Oběd byl brzy, takže jsme nehladověli a nacpali jsme se špagetami, salátem, polévkou a zmrzlinou, po obědě jsme se ubytovali a hurá do vody. Třetí turnus se zatím chystal k odjezdu, tak jsme jim pořádně zamávali a pokračovali v koupání až do večeře. Večer jsme se všichni sešli na seznamovačce a na pokoje jsme šli dnes obzvlášť brzy, protože už u večeře někteří usínali...

Dobré ráno milí rodičové,

všechny děti 5. turnusu  v pořádku dorazily k Hotelu Luka.

Oba autobusy dorazily do Zadaru ráno v pořádku a i přes nepříznivé počasí se nám podařilo včas nalodit a doplout k hotelu na Dugi otok. Po tom, co jsme vynosili kufry z lodi jsme šli na oběd a po obědě na nás již čekaly uklizené pokoje. Ubytovali jsme se a poté měli polední klid, protože si po dlouhé cestě potřeboval každý odpočinout. Odpoledne vedoucí trávili seznamováním se s dětmi a společně také prozkoumávali okolí. Odpoledne jsme využili nepříznivé počasí a začali jsme se vstupními prohlídkami. Po večeři jsme měli společný nástup, kdy nás hlavní vedoucí Jindra seznámil s pravidly pobytu a řekl nám užitečné informace, které se nám budou během pobytu hodit...

Od rána zase prší a prší a prší. Vypadá to beznadějně, že by bylo pěkně a tak se zdržujeme pokud možno pod střechou – na hotelu, v baru pod slunečníky, v restauraci. Do toho všeho deště ještě přijel 5. turnus, takže je nás tu 200. Člověk by řekl – zátěžová situace jako na vodě, která prověří charaktery . No a tak jsme si teda udělali v pauze mezi deštěm pořádnou diskotéku na basketu. Aparaturu a repráky jsme dali dovnitř na pokoj č. 2 a už jsem jeli naše pohybové kreace v čele s nejstaršími holkami. Přidali se pak skoro všichni, někdo i z pátého běhu a loučili jsme se a brečeli a všechna ta voda, co se spustila z nebe nám úplně přestala vadit...

Tak a poslední ráno, kdy máme pohodu, nás vzbudilo zase sluníčko.  Takže se od rána koupeme,  užíváme slunce, vody a pohody a do toho průběžně balíme. Většina z nás o poledním klidu, protože nám je líto posledního  krásného dne.

Hlášky při balení:

Hanka, vedouc í 8. oddílu: Tak, kluci, jdeme na to, už jsem se těšila, dočkat jsem se nemohla, speciálně na vás … jak to děláte, že ty věci máte vždycky jinde, než jsem vám před chvilkou dávala?

Blanka hlavaska na nejstarší kluky, kteří se hrnuli k holkám do pokoje: „ Kluci, máte sbaleno?“ „Jó, skoro …“

„Co je to skoro a jak moc skoro? … pojď mi to ukázat.“ „Nó, radši ne, já už tam jdu …“

„Tohle je sbalené?“ „ No, to asi ne, ono se mi to tam najednou objevilo.“

Kluci: „Dělejte, dělejte, valí se sem drsn&...

Tak to vypadalo, že bude pršet ještě aspoň týden. Ráno už koukalo sluníčko a my někteří „Hujeři“ šli jako každé ráno plavat. No, nebyl to nejlepší nápad. Uprostřed zátoky cestou zpět, tak 200 metrů od břehu jsme viděli z italské strany rychle se blížící černý mrak a tak jsme zvýšili tempo na turbo. Doplavali jsme jen tak tak a spustil se liják. Naštěstí nefoukalo, ale vody padalo hodně, takže jsme to měli rovnou i se závěrečnou sprchou. Ještě na snídani to vypadalo dost špatně a my hledali nejen pláštěnky, kteří někteří z domova ani neměli, tak jsme jim vypomáhali všelijak – igelity všeho druhu a slunečníky (ty moc vody ale nevydrží).

Pak se nebe začalo uklidňovat a my byli všichni vysláni na procházky po okolí, abychom nezbourali hotel...

Tak jestli je neděle od slova „nedělat“, rozhodně to pro dnešek neplatilo. Od rána byla jedna akce za druhou, už proto, že se podle předpovědi blížila bouřka a vytrvalý déšť a potřebovali jsme toho ještě hodně stihnout. Hned po snídani jsme bojovali na poslední výzvy národů Elfů, Trpaslíků a Trollů a byl to drsný souboj. Pak jsme se s Kamčou úplně všichni naučili krátký tanec a šli fotit a točit překvapení pro všechny. Zbytek dopoledne jsme strávili v oddílech a skupinkách při přípravě našich vystoupení na závěrečný večer, abychom druhé pobavili. A to si pište, že jsme toho vymysleli hodně! Blanka a Simča fotily a točily všechno, co viděly a Patrik s Kačkou to zpracovávali v počítači.

 Jenže o poledním klidu začalo pršet a veškerý program na odpoled...

Dnešního rána nás valná část vstala hodně brzy a s vedoucími Blankou, Lenkou, Jitkou a Luckou jsme potichu a ještě rozespalí přešli přes vršek ostrova na skaliska východní části, tam se rozesadili jak v pohádce o Malé mořské víle a čekali na východ slunce. Protože už byly první mraky (žene se sem bouřka), sluníčko vylezlo úplně červené a nebe i moře bylo zbarvené rudě. Úžasný zážitek, všechno jsme zdokumentovali.

Po příchodu jsme už nespali, ale někteří z nás využili naprosto volné naší „internetové kavárny“ na schodech a doháněli absťák po internetu a hlavně po Facebooku. Vedoucí nás nechali, byli jsme potichu a asi chápali náš absťáček...