Probudili jsme se do smutného rána. Uvědomili jsme si, že je konec. Konec jedné velké životní pohádky, našeho druhého turnusu. Po snídani jsme se vydali již naposled k vodě. Naše slzy byly slanější než Jadranské moře. Dokázali jsme se však přes náš smutek přenést a užili jsme si koupání s našimi novými kamarády. Přece jen se také těšíme domů za svými rodinami. Počasí nám opět přálo- byl horký den, který byl doprovázen jen jemným teplým větříkem. Děti se potápěly a plavaly v téměř třiceti stupňovém moři. Po obědě a poledním klidu, ve kterém jsme se pokusili sbalit vše potřebné na cestu, jsme se vydali již opravdu naposled k moři. U vody nás překvapily vlnky, které dopluly až k naší zátoce. Všichni jsme okamžitě naskákali do vln a nechali se unášet proudem teplého Jadranu. Skoky do vody jsme zakončili naše poslední koupací odpoledne. Před večeří jsme dobalili kufry a vydali se do jídelny. Po výborné večeří jsme se vydali do Luky, kde jsme si nakoupili za poslední Kuny občerstvení na cestu. Po návratu z městečka nás již čekala závěrečná diskotéka. V rytmu smutných písniček jsme se loučili s kamarády a vyměňovali jsme si kontakty, abychom mohli být spolu ve spojení i po příjezdu domů. Po desáté hodině jsme se odebrali již naposled do svých postýlek. Už teď víme, že nám ty teplé noci a chrapot našich spolubydlících bude chybět. Česká republiko, here we come.