Tak už tu byl zase náš každoroční výlet, na který jsme se poslední dny nedočkavě ptali. Ráno bylo perfektní počasí na cestu lodí. Nálada výborná, všichni měli vše, nikdo nic nezapomněl a s velkými se na přídi pravidelně po skupinkách střídali i „maloši“, aby si to taky užili. Cestou jsme měli takové štěstí, že nás kousek doprovázelo šest delfínů. Měli jsme takovou radost, že jsme málem zbourali loď. Kdo měl zrovna volné ruce, fotil nebo natáčel. A loď se nakláněla ze strany na stranu, podle toho, kde delfíni zrovna pluli.

V Zadaru jsme se opět rozdělili do připravených skupinek, dostali mapy, telefonní čísla a všichni společně se šli podívat na vodní varhany a „Pozdrav slunci“. Nám velkým to připadlo už dost rutina, zvlášť když jsme tu třeba pošesté, ale je pravda, že tuto evropskou raritu by měli vidět všichni. Pak jsme šli ke sv. Donátovi – našemu místu srazů i rozchodů, tam jsme se po kontrole stavu rozešli a nastal útok na okolní obchody, stánky a restaurace. To jste měli vidět ten úprk! Trhovci měli posvícení a obchodníci občas nestíhali. Zato vedoucí se v klidu procházeli a občas nás přepadla kontrola typu: kolik vás je, jste všichni, co jste koupili, jedli jste, pili jste atd. Jako doma! Ale dalo se to přežít a k Donátovi jsme dorazili všichni a úplně spokojení s lehčími peněženkami a těžkým nákladem.

Na zpáteční cestě jsme odpočívali, fotili, ukazovali si nakoupené věci a jako každý rok dobří plavci skákali s vedoucími z přídě lodi a k hotelu si pěkně doplavali.

Večer jsme měli již oddechový v oddílech. Někdo se šel koupat do moře, někdo odpočíval, naši náctiletí honili zdejší wifinu, že na schodech to bylo jako v internetové kavárně.

Zítra nás čekají výzvy a další etapa. Jdeme do hajan a přejeme dobrou noc.