Dnešní den byl jak malovaný – to jsme se shodli všichni. Od rána svítilo sluníčko, kupodivu byla obloha bez jediného mráčku, voda v moři po dlouhé době teplá jak kafíčko a celý den lehce foukal příjemný větřík. Navíc jsme nenašli ráno žádnou zprávu, která by věštila, že nás čeká zase nějaká brutální akce, takže jsme se po snídani odvalili k moři s vidinou volného a prolenošeného dne. Celé dopoledne jsme se koupali a váleli na sluníčku i ve stínu, prostě paráda. Ale chyba lávky! Po obědě Našel Kuba Slabák vzkaz a už jsme museli být ve střehu. Je pravda, že jsme měli pohodičku i odpoledne – krásně jsme si protáhli celá těla při plavání, potápění, ale nejstarší čtyři oddíly i při turnaji v RINGU, které hrály ve skupinkách proti sobě i proti vedoucím. Při večeři už nám ale hlavy šrotovaly, co že to asi večer bude za lumpárnu, že nám vedoucí nechtějí nic říct. Veršovaný vzkaz nebyl úplně jednoznačný, takže jsme mohli čekat cokoli.

Po večeři jsme se sešli všichni ze všech kmenů na basketu, vypadalo to na pořádnou kmenovou radu. Ale už nám někteří chyběli …vlastně z každého kmenu chyběla jedna malá slečna, kterou domorodci zatím unesli. No a pak už to šlo jako na drátku, museli jsme si naši parťačku najít a poznat, ale popisovat to nebudeme (i kdybychom rádi  ) kvůli špehům ze 4. turnusu. Ale zvládli jsme to všichni a naše malé slečny se vrátily také. Jen můžeme poznamenat, že „toto jsme opravdu nečekali!“ Zkrátka naši domorodci jsou záludní a nečitelní, musíme si na ně dávat pozor více, než jsme mysleli.

Teď už jsme VŠICHNI na pokojích, někteří spí, někteří ještě povídají a Vám přejeme také Dobrou noc.