Začíná hektický den! Ještě před snídaní jsme museli vše vystěhovat z pokojů na místa určená jednotlivým oddílům, aby se naše zavazadla nepomíchala se zavazadly přijíždějících dětí.

Kam se jeden podíval, byly hloučky kufrů a tašek, pečlivě označených provázky a visačkami (abychom poznali, který kufr jede kam). Mezi nimi se v průběhu dne vyskytovaly děti, které se už před cestou nechtěly koupat, nebo nechtěly jít na poslední nákupy do Luky. Najednou se celé prostranství vylidnilo. Co se to stalo? Ááááá, k molu se blížila Plava Laguna! Přivítání kamarádů jsme si nemohli nechat ujít. Pomáhali jsme jim vykládat a nosit kufry na terasu, kdo neměl sílu či chuť, alespoň povzbuzoval vtipnými poznámkami.

Po obědě nám bylo jasné, že náš pobyt zde definitivně končí. Přesto jsme nepodlehli chmurám, neodolali jsme a ještě jednou, naposledy, jsme si střihli diskotéku za bílého dne. Krátkou, o to však intenzivnější a spontánnější. Velké holky a kluci předtančovali na basketu naše oblíbené písně a my všichni jsme se postupně přidávali k nim, až bylo basketové hřiště plné tančících a smějících se dětí. Konec poslední písně jsme odzpívali a capella a upalovali jsme nakládat věci na loď. Dojemné loučení, slzy v očích odplouvajících dětí, které tu byly naposledy. Sluncem zalité moře…

Co říci víc? Bye bye love…