Dnešní den nebyl zrovna jednoduchý. Od časného rána, ještě za tmy, byla bouřka a lilo a lilo. Pak se to zklidnilo, ale ještě na snídani jsme běželi v pláštěnkách. Proto jsme se celé dopoledne drželi na hotelu pod střechou a uklízeli, hráli ping-pong, vymýšleli závěrečné vystoupení a chystali masky na karneval. Odpoledne jsme měli všechno hotovo, ale na vodu to stejně nebylo. Přestože vylezlo a hřálo sluníčko, foukal stále vítr a voda byla pěkně studená. Zato jsme dostali další dopis od domorodců, který nám říkal, že nás vyzývají na souboje. A že jich ale bylo!

První klání bylo o dvojnásobný počet kostí bez přičinění na dalších soutěžích...

Deníček 4.turnus

Den 1
Tak jsme tady a jsme rádi, že zase po roce jsme v Luce. Přijeli jsme letos tak brzy, že jsme třetí turnus, hlavní vedoucí Blanku a delegátku Simču téměř vyplašili. Aby také ne, cesta nám totiž uběhla hodně rychle a pohodově. Na mole nás už čekalo osazenstvo Luky a po rozdělení do oddílů jsme se šli seznámit s okolím, nebo spíš zjistit, co se změnilo. Oběd byl brzy, takže jsme nehladověli a nacpali jsme se špagetami, salátem, polévkou a zmrzlinou, po obědě jsme se ubytovali a hurá do vody. Třetí turnus se zatím chystal k odjezdu, tak jsme jim pořádně zamávali a pokračovali v koupání až do večeře. Večer jsme se všichni sešli na seznamovačce a na pokoje jsme šli dnes obzvlášť brzy, protože už u večeře někteří usínali...

Od rána zase prší a prší a prší. Vypadá to beznadějně, že by bylo pěkně a tak se zdržujeme pokud možno pod střechou – na hotelu, v baru pod slunečníky, v restauraci. Do toho všeho deště ještě přijel 5. turnus, takže je nás tu 200. Člověk by řekl – zátěžová situace jako na vodě, která prověří charaktery . No a tak jsme si teda udělali v pauze mezi deštěm pořádnou diskotéku na basketu. Aparaturu a repráky jsme dali dovnitř na pokoj č. 2 a už jsem jeli naše pohybové kreace v čele s nejstaršími holkami. Přidali se pak skoro všichni, někdo i z pátého běhu a loučili jsme se a brečeli a všechna ta voda, co se spustila z nebe nám úplně přestala vadit...

Tak a poslední ráno, kdy máme pohodu, nás vzbudilo zase sluníčko.  Takže se od rána koupeme,  užíváme slunce, vody a pohody a do toho průběžně balíme. Většina z nás o poledním klidu, protože nám je líto posledního  krásného dne.

Hlášky při balení:

Hanka, vedouc í 8. oddílu: Tak, kluci, jdeme na to, už jsem se těšila, dočkat jsem se nemohla, speciálně na vás … jak to děláte, že ty věci máte vždycky jinde, než jsem vám před chvilkou dávala?

Blanka hlavaska na nejstarší kluky, kteří se hrnuli k holkám do pokoje: „ Kluci, máte sbaleno?“ „Jó, skoro …“

„Co je to skoro a jak moc skoro? … pojď mi to ukázat.“ „Nó, radši ne, já už tam jdu …“

„Tohle je sbalené?“ „ No, to asi ne, ono se mi to tam najednou objevilo.“

Kluci: „Dělejte, dělejte, valí se sem drsn&...

Tak to vypadalo, že bude pršet ještě aspoň týden. Ráno už koukalo sluníčko a my někteří „Hujeři“ šli jako každé ráno plavat. No, nebyl to nejlepší nápad. Uprostřed zátoky cestou zpět, tak 200 metrů od břehu jsme viděli z italské strany rychle se blížící černý mrak a tak jsme zvýšili tempo na turbo. Doplavali jsme jen tak tak a spustil se liják. Naštěstí nefoukalo, ale vody padalo hodně, takže jsme to měli rovnou i se závěrečnou sprchou. Ještě na snídani to vypadalo dost špatně a my hledali nejen pláštěnky, kteří někteří z domova ani neměli, tak jsme jim vypomáhali všelijak – igelity všeho druhu a slunečníky (ty moc vody ale nevydrží).

Pak se nebe začalo uklidňovat a my byli všichni vysláni na procházky po okolí, abychom nezbourali hotel...

Tak jestli je neděle od slova „nedělat“, rozhodně to pro dnešek neplatilo. Od rána byla jedna akce za druhou, už proto, že se podle předpovědi blížila bouřka a vytrvalý déšť a potřebovali jsme toho ještě hodně stihnout. Hned po snídani jsme bojovali na poslední výzvy národů Elfů, Trpaslíků a Trollů a byl to drsný souboj. Pak jsme se s Kamčou úplně všichni naučili krátký tanec a šli fotit a točit překvapení pro všechny. Zbytek dopoledne jsme strávili v oddílech a skupinkách při přípravě našich vystoupení na závěrečný večer, abychom druhé pobavili. A to si pište, že jsme toho vymysleli hodně! Blanka a Simča fotily a točily všechno, co viděly a Patrik s Kačkou to zpracovávali v počítači.

 Jenže o poledním klidu začalo pršet a veškerý program na odpoled...

Dnešního rána nás valná část vstala hodně brzy a s vedoucími Blankou, Lenkou, Jitkou a Luckou jsme potichu a ještě rozespalí přešli přes vršek ostrova na skaliska východní části, tam se rozesadili jak v pohádce o Malé mořské víle a čekali na východ slunce. Protože už byly první mraky (žene se sem bouřka), sluníčko vylezlo úplně červené a nebe i moře bylo zbarvené rudě. Úžasný zážitek, všechno jsme zdokumentovali.

Po příchodu jsme už nespali, ale někteří z nás využili naprosto volné naší „internetové kavárny“ na schodech a doháněli absťák po internetu a hlavně po Facebooku. Vedoucí nás nechali, byli jsme potichu a asi chápali náš absťáček...

Tak se Vám všem zase hlásíme z Luky a koukáme, že nám ten čas rychle utíká a brzy pojedeme domů. A to jsme se tu docela pěkně zabydleli. Pořád chodíme každé ráno běhat, přestože vedoucí mysleli (nebo doufali), že nás to brzy přejde. No, trošku se přepočítali. Pořád chodí vedoucí brzy ráno plavat, i když jsme mysleli, že taky brzy odpadnou. Mají výdrž větší, než jsme mysleli. J Poledňáky docela ujdou, zvlášť když jsou s hudbou a můžeme si spolu popovídat na pokojích, sourozenci chodí k sobě (teda jen ti, co chtějí a rádi se vidí). Změna byla dnes jen jediná, zato pořádná a byla to taková pecka, že nás málem rozložila:

Krvelační „Domorodci“ – vedoucí vyhlásili boj všem národům najednou a výzvou byl celý den bez mobilů! Umíte si to představit?! Bez mobilů!!...

Zdravíme všechny známé a kamarády, co tu s námi kdy byli, protože taky na ně vzpomínáme. My jsme se pro změnu snažili odrovnat naše vedoucí coby Domorodce už během dopoledne, protože naše národy podaly celkem 8 výzev k boji. Souboje byly náročné, napínavé a vyčerpávající. Nakonec se naši Domorodci odvalili na stanoviště elfího klání a z posledních sil se snažili všechny soutěže korigovat. Asi mají víc sil, než vypadali, protože vše dotáhli do konce a zvládli i s námi odpolední program. Kluci z pátého oddílu měli speciální úkol: naučit vedoucí Kamču a Lucku pořádnou šipku. Po velkém přemlouvání, ukazování, motivování a přesvědčování byl konečně vidět výsledek (viz foto) a naši chlapečci si mohli spokojeně plácnout.

Odpoledne v rámci oddílových programů byly ...

Ráno jsme se do nového dne probudili plní energie, která se hned po snídani využila k plnění výzev. Oddíly Trollů, Trpaslíků, Elfů, Lidí a Hobitů se utkaly s domorodci v boji o území. Soutěžilo se pomocí obratnosti, síly i magie. Nejen děti, ale i vedoucí projevili velkou vytrvalost a soutěživost.
Dopoledne jsme završili koupáním a opalováním se u moře.
Po obědě se nejstarší oddíly vypravily na pěší výlet do Žmanu, vesnice lěžící nedaleko Luky. Z výletu, kde si mimo jiné pochutnali na výborné pizze, se vrátili v dobré náladě. Ostatní oddíly věnovaly odpoledne koupání nebo hrám na volejbalovém hřišti.
Večer se nesl v duchu upířího plesu. Jako taneční parket nám posloužilo basketbalové hřiště, na němž se kromě tance také vedl boj mezi upíry a smrtelníky...