Tak rodičové, právě balíme poslední maličkosti a jsou na pár hodin z nás bezdomovci. Kufry jsou poskládané a označené pod borovicemi, pokoje uklizené a už se tam činí jen pokojské, aby se mohli ubytovat další hosté. My si krátíme čas koupáním, procházkami a posledními nákupy. Ještě, že jsou v Luce dobře zásobení. Na odbyt jdou Nutely a spousta různého pití, kupujeme si na cestu dobroty. Ani jsme se nenadáli a byla tady i loď. Na tu jsme naložili všechno, co jsme měli – chvilku to trvalo – a hlavně sebe. No a pak plavba směr Zadar. Takže se rodiče těšte, už jsme na cestě, jsme opálení a na Vás natěšení.

[nggallery id=40]

Tak máme za sebou poslední celý den, který jsme si prožili všichni ještě spolu.  Však to taky stálo za to. Od rána jsme balili, uklízeli nebo byli na prohlídkách, pak jsme na chvilku skočili do moře. Pomáhali jsme s balením mrňatům, hledali své i cizí věci a snažili se nacpat do kufrů vše, co nám přišlo pod ruku. Nakonec jsme s velkým úsilím kufry zavřeli, abychom je v příštích minutách zase otevřeli a hledali v nich další věci.

Odpoledne už bylo naprosto pohodové, protože jsme šli všichni k moři ještě užít vody a sluníčka. To nám svítilo a opalovalo, vítr lehce foukal a my si užívali ještě krásného prázdninového dne.

Večer jsme na začátku diskotéky měli velké vyhodnocení naší pobytové hry (vyhrál tým č. 7)a hromadně se loučili při tanci...

Takže dnes je první školní den v novém školním roce! Zato my jsme si přispali a nikdo nás nenutil vstávat. Hned ráno nám Blanka s praktikantkou Kamčou přečetly dopis z Ministerstva školství o tom, že je nařízení pro ozdravné pobyty, aby všichni „školou povinní napsali vstupní test, který se bude odevzdávat ve škole. Fakt jsme nevěřili! Měnil se nám výraz tak, že se Blanka nakonec začala smát a už jsme věděli, že to byl vtípek. Uf, to jsme si oddychli. Nakonec nás test neminul, ale byl to „sranda kvízů na závěr naší pobytové hry a trval jen chviličku. No a pak přišlo závěrečné vystoupení všech dospěláků, kteří se v divadle asi nějak zhlédli a užívali si ho víc než my...

Ráno nás probudilo sluníčko a bimbání zvonů, které svolávaly místní obyvatele do kostela. Cestou na snídani nám šumělo moře, křičeli rackové, občas se ozvala i cikáda a zvonil zvon – místní zvuky plné pohody a klidu, který ve městě už mít nebudeme. Proto jsme si neděli také pohodovou začali. Po snídani jsme s vedoucími sami vybrali činnosti, na které jsme měli chuť. Bylo to ale převážně zase koupání a hry u vody, ale také cvičení na terase. S Blankou jsme zvládli dvě aerobní sestavy, naposilovali a protáhli, a také nacvičili dva country tance na večer. Zabralo to půlku dopoledne a malé děti s radostí tancovaly s velkými slečnami z nejstaršího oddílu. Fakt jsme si to užili.

Odpoledne jsme se podívali na velmi podařenou scénku o přepadení vlaku Indiány (krvelač...

Tak jsme konečně dopluli do Ameriky. Konkrétně jsme navštívili přístavní město San Francisco a hned zkraje nám naši vedoucí opět sehráli výživnou scénku o hazardních hrách a přepadení banky. PhilliasFogg alias Luďa Hrnčíř opět vše zachránil a mohl se se svou výpravou vydat dál směr New York. No a my si vše vyzkoušeli. Tedy ne to přepadení (to by se ale líbilo našim chlapečkům s pistolkami), ale naše hráčské umění. Cílem bylo rozmnožit co nejvíce počáteční obnos a snažit se tak obehrát naše krupiéry. Takže jsme hráli Cink, Oko bere, Čáru o zlaťáky, minipexeso, Prší, Skořápky, Kostky, Piškvorky i Pana-orel. Náš zdatný bankéř Martin měl plné ruce práce a nakonec nestačil ani vypisovat směnky. Ty byly plněny celé odpoledne až do večeře a nás čekalo několik dalších úkolů...

Na začátku to byl frmol a hektické ráno, protože jsme sotva stíhali všechno zařídit do odplutí lodi – umýt se, nasnídat, sbalit batůžky, dovyměnit peníze, zkontrolovat, zda nám něco nebo někdo nechybí. Jakmile jsme nasedli na loď a utřeli si pot z čela, už byla pohoda. Hrála hudba, loď se lehounce houpala a za chvíli jsme byli v Zadaru. Rozdělili jsme se do oddílů a starší do skupin a vyrazili prozkoumat vodní varhany a Pozdrav slunci. Chvilku jsme se tam na nábřeží usadili a poslouchali, jak moře varhany ladí a ony zpívají. Pak jsme se rozešli u rotundy sv. Donáta. Útokem jsme vzali místní zmrzlinu i pizzerii...

Tak jsme měli konečně zase den bez společného programu. Protože zítra jedeme do Zadaru a je tu polovina pobytu, vedoucí usoudili, že je na místě si napřed pořádně odpočinout a pak vyrazit do finále. Celý den jsme se koupali, sportovali (dopoledne Kamčini kluci z pětky měli posilovačku, protahovačku i akrobacii), výletnili na druhý konec našeho výběžku ostrova (nejstarší kluci s Liborem, Martinem a zdravotnicemi Lenkou a Ivetkou), dělali procházky do Luky a dále, nebo se jen tak povalovali s knížkami a časopisy u vody na sluníčku i ve stínu. Bylo to prima, nikdo po nás nic nechtěl, nikam jsme nespěchali, zkrátka prima prázdninový den.

Odpoledne bylo v podobném stylu, činnosti jsme si občas obměnili a nezapomněli si přidat závody v plavání a pořádně si zask&aacut...

Už jste někdy procestovali půl Asie za jeden den? No vidíte a nám se to povedlo! Hned ráno jsme se ocitli v Číně, dověděli se, jak se tam dostala výprava PhiliaseFogga a nafasovali jsme všichni, každý dvě tenké hranaté tyčky, ze kterých jsme si měli vyrobit čínské hůlky. Příbory prý dnes v restauraci nemají, jen lžíce na polévku :). A tak jsme pomocí brusného papíru, barev, lepidla, bavlnek i korálků tvořili, zdobili a upravovali, až jsme byli se svým dílkem hotoví. To víte, že byla u toho i legrace, protože oba vedoucí Libor a Martin měli zase nápadů až nad hlavu a vyráběli ještě i Čínské klobouky a sršeli při tom humorem. Zkrátka to bylo fajn dopoledne, navíc jsme ještě stihli i sport, plavání nebo výlet do Luky. Oběd byl horší...

Sluneční paprsky nám dnes do oken vstoupily už časně ráno.  Vytáhly nás s úsměvem na tváři na snídani, kde nám byla přislíbena scénka záchrany indické princezny Philiasem Foggem a jeho výpravou. Vysvobození princezny se zdařilo, vedoucí a zdravotnice sklidili velký aplaus, hodný Národního divadla. No a my jsme se vydali rovnou k moři na „koupačku“ po oddílech. Někteří soutěžili ve vodě o lákavé ceny (např. zmrzlina )

K obědu dnes připravili kuřecí maso na zelenině a rýži a jako desert jsme si pochutnali na zmrzlině. Po obídku jsme si všichni užívali zasloužené volno a odpočinek. A pak přišla ta dřina! Nejen, že nám vedoucí ráno sehráli scénku hodnou prknům Národního divadla o přesunu výpravy Indií, ale ještě jsme se museli přesunout i my s našimi týmy...

Ráno jsme se kupodivu probudili ve Španělsku – sami nevíme, jak se to mohlo stát. Všichni vedoucí byli oblečeni ve stylu španělského obyvatelstva a všichni jsme dostali pozvánku na pravou španělskou koridu. To jsme ale nevěděli, že býky budeme dělat právě my! Vedoucí byli toreadoři (a dost zdatní – asi to už někdy dělali) a z každého týmu byl vždy někdo slepý býk a někdo navigátor. Býci se pak snažili podle slovní navigace co nejrychleji dostat k toreadorům a co nejvíce jich zlikvidovat. Málem byla zlikvidována malá Kamča praktikantka, které rozlícený býk stoupl kopytem na nohu a vypadá to na výron.  Jinak byla atmosféra úžasná, klasické O LÉ bylo za doprovodu španělské hudby slyšet široko daleko a Chorvati se na nás chodili koukat.

Odpoledne proběhlo pro změnu ...