Ráno jsme na našich lodích dopluli až k ostrovu slunečního boha Helia a snažili se nalovit potravu do našich zásob. Nesměli jsme se dotknout jeho posvátných krav, abychom neztroskotali nebo nás bohové jinak nepotrestali. Běhali jsme jak o život a hledali, které zvíře není kráva, abychom ji omylem na loď nedopravili. Některým „šikulům“ se to povedlo, tak trošku svým posádkám zavařili. Už si plujeme směr Ithaka v dobrých rozestupech.

Hned ráno byla také vyhlášena známá hra „Kolíčkovaná“, kdy mezi námi putuje 10 modrých kolíčků a kdo je v určitou dobu bude mít, sám si vytáhne z klobouku úkol. Je to docela legrace, protože se během dne pořád kontrolujeme a snažíme se kolíčků zbavit tak, aby to druzí neviděli...

Ráno šly nejstarší čtyři  oddíly se svými vedoucími, sestřičkami Martinou a Míšou a hlavaskou Blankou na celodenní výlet do vedlejší vesnice – Žmanu. Protože jsme nasadili dooost svižné tempo, byli jsme tam do půl hodiny – a to jsme opravdu nečekali! Pak jsme sešli dolů k moři a nemohli si vynachválit změny k lepšímu, které tu udělali. V pizzerii nás přivítala naše stará známá majitelka a nechali jsme se rozmazlovat Pizzou, černým rizotem s mořskými plody a dalšími specialitami, Donald, Blanka a několik dětí si objednali dohromady velikého humra na grilu. Pak všichni tohoto mořského tvora zkoumali, pitvali a snažili se z něho dostat co nejvíce kvalitního masíčka – byla to mňamka i zážitek v jednom...

Dnešní den byl od samého časného rána jedno velké překvápko. Hned po páté hodině někteří vstávali, aby nepropásli východ slunce. Šli jsme opět na útesy přes vršek ostrova. Počkali jsme si chvilku, ale stálo to za to a povedla se nám spousta fotek.

Pak jsme dospávali už slunečné ráno a nikomu se nám dnes nechtělo cvičtit, plavat, ani běhat. Před snídaní nás budili vedoucí. Ale nebyli to naši stálí vedoucí. Udělali nám totiž den naruby a měli nás dnes každý oddíl někdo jiný. Takže nejstarší kluky měla Blanka převlečená za Donalda a s pořádným vypaseným břichem, velké holky budila Radka, zatímco Kamča se hrnula ke klukům ze trojky. David převlečený za Aničku v jejím šátku a s parukou dlouhých vlasů čekal na slečny ze 4. oddílu a holky nemohly uvěřit svým očím...

Začíná hektický den! Ještě před snídaní jsme museli vše vystěhovat z pokojů na místa určená jednotlivým oddílům, aby se naše zavazadla nepomíchala se zavazadly přijíždějících dětí.

Kam se jeden podíval, byly hloučky kufrů a tašek, pečlivě označených provázky a visačkami (abychom poznali, který kufr jede kam). Mezi nimi se v průběhu dne vyskytovaly děti, které se už před cestou nechtěly koupat, nebo nechtěly jít na poslední nákupy do Luky. Najednou se celé prostranství vylidnilo. Co se to stalo? Ááááá, k molu se blížila Plava Laguna! Přivítání kamarádů jsme si nemohli nechat ujít. Pomáhali jsme jim vykládat a nosit kufry na terasu, kdo neměl sílu či chuť, alespoň povzbuzoval vtipnými poznámkami.

Po obědě nám bylo ...

Něco se děje. Konec. Jak to víme? Jednoduše. Od rána probíhají výstupní prohlídky, kdo zrovna nestojí frontu, snaží se ještě užít vodu a slunce. A tak dokola celé dopoledne.

Místo poledního klidu jsme pod dohledem vedoucích balili, velké holky pomáhaly dvěma nejmenším oddílům a vše šlapalo jako na drátkách. Odpoledne jsme toho nedělali mnoho. Velké molo, leháro, jediná naše práce byla s otáčením ze zad na břicho a naopak. A ještě skákat do vody a lézt z vody. Ideální situace.

Večer ovšem byl hektičtější – konala se rozlučková diskotéka. Do posledních vteřin probíhal boj o hvězdy za aktivitu na parketu, jejichž počet určil královnu a krále parketu. Aby to bylo spravedlivé, soutěžili zvlášť prcci a zvlášť puberťáci...

Už od rána jsme byli všichni napjatí a plni očekávání. Na večer jsme se měli dozvědět, jak se nám vedlo v celopobytové hře. Ale před sebou jsme měli ještě celý den!

Jak se dá nejlépe ukrátit čas? Samozřejmě koupáním, skoky do vody a šnorchlováním. Velcí se rozprchli po celé Luce. Od náměstí až do olivového háje byli rozlezlí jako mravenci. A byli také tak pilní. Pro děti z mladších oddílů naši mazáci tvořili obálky na noční poštu, aby si je „mrňata“ mohla přes polední klid pěkně nazdobit a nadepsat. Některá děvčata začala už psát i dopisy spoluputovníkům a spoluputovnicím, aby měla náskok před ostatními. Maloši si konečně užívali velkého mola jenom sami a celé dopoledne pod dohledem sestřiček řádili na skluzavce. Byla to velká legrace...

Od rána jsme se všichni koupali a najeli jsme už na volnější systém a režim, protože máme už všechny etapy naší hry splněné. Takže jsme si zaskákali (opět už i ti šikovní nejmenší), ve vodě jsme dělali debatní hloučky, kluci potápěli holky a naopak, snažili jsme se z lehátek shodit vedoucí (a také se nám to podařilo), potápěli jsme a lovili vše, co se ulovit dalo.  Malí kluci stále s Honzou  rybaří a úlovky jsou opravdu skvělé.

Večer jsme měli připravovaný karneval a všichni jsme po několika písničkách šli velkým procesím do Luky...

Dnešní deníček bude krátký. Výlet do Zadaru byl fajn: plavba lodí, vedro, nákupy, vedro, památky, vedro, vedro, vedro. Starší zdatní plavci se při příjezdu do Luky alespoň ochladili skokem z lodi do vody. Byl na ně nádherný pohled, když vytvořili řetěz hlaviček od přídi až k velkému molu. Šťastné tváře byly po přistání všude. Všichni ostatní si koupání dopřáli po večeři a uklidňující tečkou na závěr byla Alenka v říši divů v letním kině. (zatím bez fotek, ty vložíme později, prosíme o strpení…)

Dnes dopoledne nás čekala další etapa celopobytové hry. Měli jsme za úkol postavit lodě, se kterými jsme následně závodili na moři. Některé se ihned s první vlnkou změnily ve vraky, jiné byly téměř nedobytné nepřáteli ani mořským živlem. Naši kluci pak dělali ramena a navzájem odborně konzultovali jejich složité konstrukce.  Po poledním klidu čekala nejstarší oddíly porada ohledně programu na následující dny. Kuli jsme pikle a bude to překvápko pro všechny ostatní.

Odpoledne jsme všichni užívali moře. Menší děti si vychutnávaly skákání z velkého mola, my nejstarší jsme byli v Luce na koupání i na zmrzlině. Večer jsme si šli koupit potřebné i nepotřebné a pak už na nás čekala čtvrtá etapa...

Dnešní ráno bylo úplně jiné, než to včerejší. Zatím byl ještě příjemně chladný vzduch, nicméně moře bez jediné vlnky připomínající Mácháč a úplně jasná obloha dávali tušit, že nás čeká opět pěkně parný výletní den.

Cestou do Sali bylo tiché moře výhodou – mohli jsme v klidu trávit vydatnou snídani bez hrozby krmení rybiček obsahem našich žaludků.

Teplota ale během cesty rychle stoupala a v Sali nás přivítalo pořádně pálící slunce. Není tedy divu, že naše první cesta vedla ke zmrzlině a následně do obchodu pro další zásoby pití a jiných životně důležitých zásob (bez Pringlesek nepřežijeme). Cestou chlapci z 1. oddílu pobavili půl města a všechny přespolní svým „zrychleným přesunem“ držíce se za lano...