Deníček 4.turnus

 

 

Den 1
Tak jsme tady a jsme rádi, že zase po roce jsme v Luce. Přijeli jsme letos tak brzy, že jsme třetí turnus, hlavní vedoucí Blanku a delegátku Simču téměř vyplašili. Aby také ne, cesta nám totiž uběhla hodně rychle a pohodově. Na mole nás už čekalo osazenstvo Luky a po rozdělení do oddílů jsme se šli seznámit s okolím, nebo spíš zjistit, co se změnilo. Oběd byl brzy, takže jsme nehladověli a nacpali jsme se špagetami, salátem, polévkou a zmrzlinou, po obědě jsme se ubytovali a hurá do vody. Třetí turnus se zatím chystal k odjezdu, tak jsme jim pořádně zamávali a pokračovali v koupání až do večeře. Večer jsme se všichni sešli na seznamovačce a na pokoje jsme šli dnes obzvlášť brzy, protože už u večeře někteří usínali. Přejeme vám dobrou noc a zase se ozveme.

Den 2

Dnes, stejně jako každý rok druhý den pobytu hned od rána probíhaly vstupní lékařské prohlídky. A protože nás paní doktorky už moc dobře znají, porovnávaly náš zdravotní stav, váhy i míry s minulým rokem a nic jim neušlo. Prohlídky šly rychle a tak jsme se ještě dopoledne stihli vykoupat a v koupání pokračovali i odpoledne po poledním klidu. Během něho se sešla skupina nás nejstarších s hlavaskou Blankou a Patrikem a byla nám vysvětlena celopobytová hra tak, abychom mohli leccos vysvětlit i ostatním. Máme z toho trochu zamotanou hlavu, holky to chápou kupodivu o něco líp. Nebo to jen předstírají? Už máme taky rozdělené týmy a zítra nás čeká zahájení celé hry.

Večer byla diskotéka – a nebyla to ledajaká diskotéka, byla to videodiskotéka. Podle vzoru z videa, který nám předtancovával, jsme tvořili choreografie a hlavně malí řádili jak tajfuni a nemohli jsme je zastavit. Pak se do toho pustili i vedoucí a nakonec jsme je stopli a dali si vlastní choreografie na naše staré známé pecky. Už jsme utahaní jako koťata, vypotili jsme celou super večeři (letos obzvlášť dobře vaří), tak jdeme pod sprchu a spát a spát. Někteří kluci jdou zítra ráno běhat a jsme zvědaví, kdo z vedoucích s nimi zítra půjde. Tak dobrou noc a zdravíme na dálku. 

Den 3

Milí rodiče, naši přátelé a kamarádi,

dnešní den byl akční, že ani nechápeme, jak jsme to všechno mohli tak rychle stihnout a co všechno se za jeden den dá prožít. Náš turnus bude nejspíš hodně sportovní, protože už předevčírem škemrali nejstarší kluci o ranní běhání a dnes ráno jich šlo běhat rovných deset. Nakonec s vedoucím Patrikem doběhlo 6 a odpadlíky sbírala po cestě praktikantka Kačka se sestřičkou Radkou. Nicméně ale doběhli všichni a přidali i plavání, protože ve vodě už byla paní doktorka Iva, František, Hanka, Lenka a Jitka s částí svého oddílu. Na terase se zatím cvičilo a ostatní teprve vstávali.

Hned po snídani nás Blanka seznámila s pobytovou hrou, rozdělila nás do týmů a najednou vtrhli mezi nás různí tvorové, kteří ani vzdáleně nepřipomínali naše vedoucí. Docela jsme se nasmáli, protože Franta se změnil v zabahněného trolla, Katka v elfí královnu, Hanka v hobita, Kamča v krvavou upírku, Jitka v břichatého a vousatého trpaslíka, Lence narostl ocas a zadní nohy jako pravému kentaurovi, Lucku jsme nejdřív nepoznali, protože ten ošklivý skřet rozhodně nemohla být ona. Jen člověk v rytířském brnění, který troubil na lesní roh a hlásil, že veškeré území je jeho, byl Patrik, podobný Patrikovi. No a pak už to mělo grády. Našli jsme glejty s našimi národy, sepsali jsme svá jména  a přidělili si pravomoci. Z některých z nás se stali kouzelníci, z některých lučištníci a ostatních válečníci.  Prohlédli jsme mapu se všemi územími a vymalovali si meče a štíty našimi znaky. Pak už jsme se šli v oddílech zase koupat, protože začínalo být pěkné vedro.

U moře jsme strávili i celé odpoledne, i když každý oddíl trochu jinak. Mrňata (která vlastně ani nejsou mrňata) lovila z vody pěnová zvířátka a pak si dala s Kačkou a Natálkou aqua aerobik, malí kluci z pětky skákali z velkého mola kreativní skoky se žížalami, až nakazili půlku turnusu a ostatní je napodobovali nebo aspoň hecovali a koukali. Velcí kluci zase dělali komedianty, Franta je nechal nastoupit a všichni se nám představovali, Kryštof Tunzer všem zazpíval a holky ze šestky hrály u vody kromě koupání hru na úkoly. My ostatní jsme se máchali ve vodě, až jsme měli varhánky na rukách a nohách. Byla teplá jakko kafíčko a vůbec se nám z ní nechtělo. U večeře nám zahrála kapela chorvatské písničky a večer byl oddílový, takže jsme většinou šli do Luky nebo na hřiště sportovat. Měli jsme se dneska bájo, tak ať to zítra pokračuje. přejeme Vám „Laku noć“ a zítra zase ahoooooj!

Den 4

Tak jsme měli hned po ránu první etapu naší pobytové hry – a hned kentauří. Hned po snídani jsme se dověděli od Blanky, co nás čeká, a v týmech se roztrousili kolem moře i po areálu hotelu. Měli jsme za úkol vytvořit ze svých členů týmu autentického Kentaura – se čtyřma nohama, dvěma rukama a jednou hlavou, bohužel byl ale slepý, zavázali mu oči. A pak jsme ho navigovali náročnou trasou, kterou musel projít co nejrychleji.  Pak jsme Kentaurovi nosili vodu, aby se mohl napít, luštili kentauří písmo a klíče k písmu vykupovali kameny moudrosti a také jsme „čistili moře“. Zbytek dopoledne jsme se už  jen koupali. Koupání, opalování, lovení mořské havěti a hraní u vody jsme se věnovali i odpoledne až do večera. Vlastně někteří i večer (oddíly Kamči a Jíti se byly koupat i po večeři).

Večer bylo vyhlášení první kentauří etapy, dostaly jsme první území, která jsme si pečlivě prostudovali a zhodnotili situaci a pak hurá všichni do kina! Ano, dnes večer bylo na terase pravé letní kino, kdy se promítal „Deník malého poseroutky“ (mimochodem skvělý film pro menší, který zaujal i nás velké). Navíc náš František se změnil z biletáře, který rozdával vstupenky při večeři.  Poté se proměnil v číšníka (chorvatsky „konobára“) a rozdával „coca colu“ a praktikantka Kačka zase jako sličná servírka místo popcornu bonbony. Kino nám vydrželo až do večerky, takže se nám jde pěkně spát. Trošku se mračí nebe, snad nebude pršet?

Den 5

Dneska byla sice neděle, ale od slova nedělat se asi neodvozovala. Naopak byl program dost pestrý. Už ráno proběhly první výzvy k boji od Trollů a Hobitů proti „Domorodcům“ vedoucím. Jednu vyhráli a druhou prohráli, ale všichni se pěkně zapotili. Pak jsme se koupali a koupali a před večeří jsme se ocitli v hobití vesnici na tržišti plném bláznivých trhovců, ale i bankéřů, kteří byli chtiví našich financí. Kupovali jsme dřevo, hedvábí, železo, koření, bobule i zlato, dále to prodávali a snažili se vydělat co nevíce financí svému národu. Mezi námi chodily „Škodičky“, které se nás snažily zbrzdit a dávaly nám záludné úkoly, které zase nám nebyly po chuti.

Po večeři jsme se rozdělili do skupinek do Zadaru a spěchali na očekávanou diskotéku. Teď na ní řádíme a tančíme, až z nás teče (je totiž pěkné vedro i večer). Zítra se do Zadaru těšíme, že pojedeme zase lodí a něco si nakoupíme v civilizaci. Tak pěkný večer a ahoj zase zítra.

Naše hlášky a postřehy z dnešního dne:

U moře:

„Kde máte vedoucího?“ „Holky ho šly utopit, zatím se jim to ale nevede“

Z Hobití hry:

Vláďa Skoupý: „Ále, Škodička chce po mě abecedu a už třikrát jsem ji zkazil.“

Kluci: „Chápeš to? Ona chce po nás abecedu. O – prázd- ni – nách!“

Jonáš: „ Já tady jak hlupák stojím v řadě, i když jindy rád podvádím.“

Franta na děti, když viděl Blanku: „Pozor, jde k nám obchodní inspekce!“

Zdravotníci převlečení za bankéře na nově příchozí: „Vítej u nás v bankovní čtvrti VIP!“

František: „Bobule mám a dneska chlazené“.

Stelinka (7 let) : Prodej mi něco, oni mi všecko vyčórovali!“

Velké holky: „Lidi, za kolik je tady hedvábí? Jak to, že nesnížili cenu?“

Den 6

Tak už tu byl zase náš každoroční výlet, na který jsme se poslední dny nedočkavě ptali. Ráno bylo perfektní počasí na cestu lodí. Nálada výborná, všichni měli vše, nikdo nic nezapomněl a s velkými se na přídi pravidelně po skupinkách střídali i „maloši“, aby si to taky užili. Cestou jsme měli takové štěstí, že nás kousek doprovázelo šest delfínů. Měli jsme takovou radost, že jsme málem zbourali loď. Kdo měl zrovna volné ruce, fotil nebo natáčel. A loď se nakláněla ze strany na stranu, podle toho, kde delfíni zrovna pluli.

V Zadaru jsme se opět rozdělili do připravených skupinek, dostali mapy, telefonní čísla a všichni společně se šli podívat na vodní varhany a „Pozdrav slunci“. Nám velkým to připadlo už dost rutina, zvlášť když jsme tu třeba pošesté, ale je pravda, že tuto evropskou raritu by měli vidět všichni. Pak jsme šli ke sv. Donátovi – našemu místu srazů i rozchodů, tam jsme se po kontrole stavu rozešli a nastal útok na okolní obchody, stánky a restaurace. To jste měli vidět ten úprk! Trhovci měli posvícení a obchodníci občas nestíhali. Zato vedoucí se v klidu procházeli a občas nás přepadla kontrola typu: kolik vás je, jste všichni, co jste koupili, jedli jste, pili jste atd. Jako doma! Ale dalo se to přežít a k Donátovi jsme dorazili všichni a úplně spokojení s lehčími peněženkami a těžkým nákladem.

Na zpáteční cestě jsme odpočívali, fotili, ukazovali si nakoupené věci a jako každý rok dobří plavci skákali s vedoucími z přídě lodi a k hotelu si pěkně doplavali.

Večer jsme měli již oddechový v oddílech. Někdo se šel koupat do moře, někdo odpočíval, naši náctiletí honili zdejší wifinu, že na schodech to bylo jako v internetové kavárně.

Zítra nás čekají výzvy a další etapa. Jdeme do hajan a přejeme dobrou noc.

Den 7

Jestli si někdo myslel, že budeme odpočívat, tak se velmi mýlil. Jsme hraví a soutěživí. Ve sběrné schránce vedoucí našli šest výzev k soupeření v celotáborové hře. Vyzývali Hobiti, Skřeti, Lidé, Trpaslíci, Upíři a Trollové. Lučištníci, bojovníci i kouzelníci se utkali s domorodci svou obratností, silou i magií. Proti Hobitům a Trpaslíkům domorodci svá území statečně ubránili. Upíři, Trollové, Skřeti a Lidé uspěli a získali žádaná území.  Určitě budeme vyzývat k dalším bojům. Pokračování měla také klání mezi našimi národy. Dnes se konal den s Trolly. Hledali jsme tajnou šifru, v trollím slizu lovili všelijakou havěť, vypouštěli trollí oko a lovili Trollům něco k snědku. Soutěžilo se statečně, poctivě a vesele. Největší území získali Trpaslíci, Hobiti a Trollové se podělili o druhé a třetí místo. Odpoledne jsme měli dost času, vyřádit se u moře. Den jsme zakončili divadelním večerem. Každý tým si vylosoval již dopoledne pohádku, do které musel zakomponovat neobvyklou postavu a žánr, ve kterém představení předvedou večer ostatním. Vybírali jsme kostýmy, vymýšleli scénář a nacvičovali v každé volné chvilce. Vedoucí se také zapojili a předvedli nám loutkovou pohádku O veliké řepě, kde vystupoval parašutista. Všichni si dali záležet. Moc jsme se pobavili a nasmáli. Každá pohádka sklidila veliký aplaus.

Den 8

Ráno jsme se do nového dne probudili plní energie, která se hned po snídani využila k plnění výzev. Oddíly Trollů, Trpaslíků, Elfů, Lidí a Hobitů se utkaly s domorodci v boji o území. Soutěžilo se pomocí obratnosti, síly i magie. Nejen děti, ale i vedoucí projevili velkou vytrvalost a soutěživost.
Dopoledne jsme završili koupáním a opalováním se u moře.
Po obědě se nejstarší oddíly vypravily na pěší výlet do Žmanu, vesnice lěžící nedaleko Luky. Z výletu, kde si mimo jiné pochutnali na výborné pizze, se vrátili v dobré náladě. Ostatní oddíly věnovaly odpoledne koupání nebo hrám na volejbalovém hřišti.
Večer se nesl v duchu upířího plesu. Jako taneční parket nám posloužilo basketbalové hřiště, na němž se kromě tance také vedl boj mezi upíry a smrtelníky. Ať už jsme na konci bálu byli člověkem či upírem, všichni jsme den zakončili tajemnou výpravou. Děti se vypravily v soutěžních týmech, aby zachránily zátoku i celý ostrov před krvelačnými upíry. S baterkami prošli cestou plnou nástrah. Ti nejmenší cestu zvládli s pomocí svých staršních kamarádů a všichni došli k cíli a ochránily náš hotel před upíry. Díky tomu jsme mohli v klidu zalézt do postelí a nabrat síly na další den.

Den 9

Zdravíme všechny známé a kamarády, co tu s námi kdy byli, protože taky na ně vzpomínáme. My jsme se pro změnu snažili odrovnat naše vedoucí coby Domorodce už během dopoledne, protože naše národy podaly celkem 8 výzev k boji. Souboje byly náročné, napínavé a vyčerpávající. Nakonec se naši Domorodci odvalili na stanoviště elfího klání a z posledních sil se snažili všechny soutěže korigovat. Asi mají víc sil, než vypadali, protože vše dotáhli do konce a zvládli i s námi odpolední program. Kluci z pátého oddílu měli speciální úkol: naučit vedoucí Kamču a Lucku pořádnou šipku. Po velkém přemlouvání, ukazování, motivování a přesvědčování byl konečně vidět výsledek (viz foto) a naši chlapečci si mohli spokojeně plácnout.

Odpoledne v rámci oddílových programů byly nejstarší oddíly v Luce skákat, plavat i hrát basket,  ostatní se drželi pro velké horko u hotelové pláže. Všichni jsme skákali z velkého mola (už to zvládáme úplně všichni), někteří hráli míčovky jako přehazovanou nebo volejbal a ostatní plavali, potápěli se a máčeli se ve vodě jako okurky v láku.

Večer jsme řádili na pyžamové diskotéce v našich nočních „outfitech“ a vedoucí nás opět zaháněli na pokoje. Asi se chtěli vyspat a nechápali, že nám se ještě nechce. Tak dobrou noc.

Den 10

Tak se Vám všem zase hlásíme z Luky a koukáme, že nám ten čas rychle utíká a brzy pojedeme domů. A to jsme se tu docela pěkně zabydleli. Pořád chodíme každé ráno běhat, přestože vedoucí mysleli (nebo doufali), že nás to brzy přejde. No, trošku se přepočítali. Pořád chodí vedoucí brzy ráno plavat, i když jsme mysleli, že taky brzy odpadnou. Mají výdrž větší, než jsme mysleli. J Poledňáky docela ujdou, zvlášť když jsou s hudbou a můžeme si spolu popovídat na pokojích, sourozenci chodí k sobě (teda jen ti, co chtějí a rádi se vidí). Změna byla dnes jen jediná, zato pořádná a byla to taková pecka, že nás málem rozložila:

Krvelační „Domorodci“ – vedoucí vyhlásili boj všem národům najednou a výzvou byl celý den bez mobilů! Umíte si to představit?! Bez mobilů!! Nejdřív jsme se vyděsili, pak jsme protestovali a nakonec na to museli přistoupit. Protože taková ztráta těžce vybojovaného území není žádná legrace a za nalezení mobilu to fakt hrozilo. Nakonec z Blanky a Patrika vypadlo, že mobil na pokoji je povolen a úplně v pořádku, nebude jen v restauraci, u vody, při hrách, na schodech u Wifi a dalších místech venku, prostě všude, kam jsme ho nosili. Ale vytřeli jsme vedoucím zrak, namátková kontrola nachytala jen Trolly Kryštofa a Honzu, kteří se o mobil s Patrikem rvali jak draci, ostatní obstáli (nebo je nikdo nenachytal).

Během odpoledne jsme měli Trpasličí a Skřetí klání a všechna byla s vodou a ve vodě.  S Trpaslíky jsme stavěli vodovodní potrubí a snažili se o co největší průtok vody a lovili poklad, Skřeti s pokladem ujížděli po vodě a druzí spolu bojovali ve vodním brnění na plavidlech. Boj to byl drsný a nelítostný, ale všichni přežili.

Večer máme teď po delší době zase oddílový a děláme každý něco jiného. Osmý oddíl s Hankou byl nakupovat v Luce a na procházce, sedmička s Katkou hrála na basketu hry, holky ze šestky s Kamčou mají holčičí večer s filmečkem, malováním nehtů, líčením a účesy, Lucka s kluky z pětky zmizela i se zdravotnicemi do olivového háje, Jitka s holkami byla na velkém mole a plánovaly program na závěrečnou „estrádu“ i co je čeká do konce pobytu. Nejstarší kluci plánovali a připravovali taky a my slečny z druhého oddílu jsme šly s Lenkou na „drink“ do zdejšího baru, kde jsme rozebíraly věci nejen holčičí, ale i celého zdejšího osazenstva a také plánovaly program. Pak jsme naskákaly do člunu a pustily se na objížďku – bylo to fakt super. Nějak to uteklo, protože zase je skoro večerka a další den je pryč. Zítra jedeme do Sali, tak se jdeme připravit a všechny zdravíme…

Den 11

Dnešního rána nás valná část vstala hodně brzy a s vedoucími Blankou, Lenkou, Jitkou a Luckou jsme potichu a ještě rozespalí přešli přes vršek ostrova na skaliska východní části, tam se rozesadili jak v pohádce o Malé mořské víle a čekali na východ slunce. Protože už byly první mraky (žene se sem bouřka), sluníčko vylezlo úplně červené a nebe i moře bylo zbarvené rudě. Úžasný zážitek, všechno jsme zdokumentovali.

Po příchodu jsme už nespali, ale někteří z nás využili naprosto volné naší „internetové kavárny“ na schodech a doháněli absťák po internetu a hlavně po Facebooku. Vedoucí nás nechali, byli jsme potichu a asi chápali náš absťáček. Po snídani jsme pobalili poslední drobnosti a vypluli na moře s dobře naloženým Igorem do městečka Sali na celodenní výlet. Tam jsme jako obvykle obklíčili cukrárnu, udělali několik útoků na místní pizzerie a totálně vykoupili zdejší market. Někteří se šli projít i po okolí cestou na pláž a pokochat se zdejší krásnou krajinou s výhledem na moře a pak jsme se už jen koupali a skákali z velkého mola do hlubokého moře – to byla paráda. Igor nás vyzvedl odpoledne a cestou do Luky  ještě někteří mohli skočit z lodi a plavat k hotelu sami – samozřejmě s vedoucími. Tentokrát došlo na ty, co si to ještě nezkusili minule.

Po večeři jsme měli možnost volných oddílových programů, nebo velké videoprojekce videí natočených během pobytu. Nejdřív nás bylo pár a pak to končilo, že se dívali úplně všichni a nakonec si i pořádně zatleskali. Najednou jsme v kostce viděli, co jsme tu za skoro dva týdny prožili a málem jsme na některé zážitky i zapomněli. Teď se blíží bouřka, všude okolo se blýská, tak s vedoucími sbíráme ze všech balkónů ručníky, plavky a vše ostatní a pomáháme i mrňatům. Vypadá to, že konečně sprchne, tady prý pršelo za celé prázdniny jen jednou a země je úplně vyprahlá, divíme se, že tu něco roste. Tak vám přejeme dobrou noc, pokud možno deštivou.

Den 12

Tak jestli je neděle od slova „nedělat“, rozhodně to pro dnešek neplatilo. Od rána byla jedna akce za druhou, už proto, že se podle předpovědi blížila bouřka a vytrvalý déšť a potřebovali jsme toho ještě hodně stihnout. Hned po snídani jsme bojovali na poslední výzvy národů Elfů, Trpaslíků a Trollů a byl to drsný souboj. Pak jsme se s Kamčou úplně všichni naučili krátký tanec a šli fotit a točit překvapení pro všechny. Zbytek dopoledne jsme strávili v oddílech a skupinkách při přípravě našich vystoupení na závěrečný večer, abychom druhé pobavili. A to si pište, že jsme toho vymysleli hodně! Blanka a Simča fotily a točily všechno, co viděly a Patrik s Kačkou to zpracovávali v počítači.

 Jenže o poledním klidu začalo pršet a veškerý program na odpoledne a večer s naší „estrádou“ byl v tahu a nám bylo jasné, že se už dneska nevykoupáme. Takže vedoucí na sebe mrkli a hned byla změna: Místo společného zábavného odpoledne, kdy oddíly baví všechny ostatní jsme udělali „kino“, které ocenili hlavně všichni mladší a opravdu se ze společenské místnosti až do konce ani nehli. My ostatní jsme debatovali u mapy našich území, hráli ping pong, na pokojích si pouštěli hudbu a také filmy a pak na nás naběhly naše zdravotnice, že rovnou udělají výstupní prohlídky, abychom si případný program už nenabourali. Takže jsme chodili do haly a bavili se průpovídkami a hláškami od sestřiček i paní doktorky Alenky. Díky fajn atmosféře a legraci nám ten liják ani nevadil.

Hlášky z výstupních prohlídek:

sestřička Radka: „To víte, naše paní doktorka Alena: nejlepší, nejkrásnější a navíc si odpoledne pěkně schrupla!“

pí. doktorka Alena Terezce Antošové převlečené za chlapa a s namalovanými vousy: „No, vypadáš dobře  – sice jinak, než když jsi sem přijela, ale snad tě doma ještě poznaj …“

na Terku Plecitou: „Máš nějaký problém? Teda kromě dochvilnosti …“

Hl. vedoucí Blanka: Přestává pršet! Začíná lejt!! Holky, proč stojíte venku, to chcete vyrůst? Pojďte pod střechu …

Radka Blance: „Víš co, běž si tam teda vyběhnout taky, jo!“  J (je totiž mrňavá)

sestřička Karla na Anetu Z.: „No jen lez na tu váhu pořádně, neboj.“

Aneta Z.: „Jé, přibrala jsem kilo – to je z tý Nutely“

doktorka Alena Honzíkovi: „Když se tě zeptám na nějaký problém, bude z toho slohový cvičení, nebo ne? (nakonec nebylo J )

Radka na Matěje: „Hele, proč se tváříš tak zpruzele?

Matěj: „To mám pořád a navíc prší a chtěl jsem se koupat.

Když to shrneme, největší glosátor je sestřička Radka, díky které se hodně zasmějeme a navíc atmosféra i přes vytrvalý déšť je zatím stále výborná. Večer máme diskotéku v režii nejstarších holek, které mají nachystané soutěže a hry a vedoucí přidávají i občerstvení. Na večer se těšíme a uvidíme, jestli nám ten humor vydrží i zítra. Počasí zdar a dešti zvlášť.

Den 13

Tak to vypadalo, že bude pršet ještě aspoň týden. Ráno už koukalo sluníčko a my někteří „Hujeři“ šli jako každé ráno plavat. No, nebyl to nejlepší nápad. Uprostřed zátoky cestou zpět, tak 200 metrů od břehu jsme viděli z italské strany rychle se blížící černý mrak a tak jsme zvýšili tempo na turbo. Doplavali jsme jen tak tak a spustil se liják. Naštěstí nefoukalo, ale vody padalo hodně, takže jsme to měli rovnou i se závěrečnou sprchou. Ještě na snídani to vypadalo dost špatně a my hledali nejen pláštěnky, kteří někteří z domova ani neměli, tak jsme jim vypomáhali všelijak – igelity všeho druhu a slunečníky (ty moc vody ale nevydrží).

Pak se nebe začalo uklidňovat a my byli všichni vysláni na procházky po okolí, abychom nezbourali hotel. Máme prý moc temperamentu. No a během dopoledne zase vykouklo slunce, udělalo se teplíčko a bylo zase dobře. Takže jsme postupně svlíkali svršky a všechny igelity a najednou jsme byli zase v plavkách. Odpoledne to bylo podobné, koupali jsme se ostošest, ale od půl páté jsme měli naši odkládanou závěrečnou  zábavnou akci – každý oddíl měl připravené nějaké vystoupení nebo zábavu pro ostatní. Naši nejmladší z 8. oddílu nám ukázali zábavný cirkus plný zvířat i akrobatů, sedmička předvedla extravagantní módní přehlídku s vlastním komentářem, malí kluci nás naučili „jojovat“, holky ze šestky nás překvapily parodií na vedoucí (jejich vedoucí Kamču, Patrika, Lucku a samozřejmě nepřekonatelného Františka J ). Nádhernou písničkou ve stylu „Cupsongu“ nás odbouraly holky ze čtyřky s Jíťou, byl to zážitek. Patrik měl s klukama připravené dvě hry, které nám také na místě předvedli a všichni byli nakonec mokří. Naše nejstarší slečny nám zatančily a na závěr přišla pohádka Ledové království v podání našich borců (vlastně Frantových). Nejdřív se cukali, že potřebují víc času, ale protože jsme ho taky neměli a na večer už byl připravený program, museli to vymlasknout na místě. V rekordním čase sehnali kostýmy i kulisy a dílo bylo na světě. Kryštof Tunzer jako Elsa (ale i scénárista a režisér) byl nepřekonatelný a jeho sestra Anna v podání Tondy Zburníka taky (naštěstí byla mrtvá vždycky  „jenom trochu“). J

Po večeři jsme měli vyhlášení naší pobytové hry a čekala na nás zdejší „pošta“ a fotoprojekce z pobytu. Nějak jsme se toho psaní dopisů všem kamarádům i vedoucím hodně chytli, protože i po skončení promítání jsme psali a psali a doplňovali papíry, že obálky přetékaly psaníčky a vedoucí nás zase zaháněli na pokoje málem koštětem. Tak se těšíme, že si počtem a zítra že bude zase hezky. Laku noć.

Den 14

Tak a poslední ráno, kdy máme pohodu, nás vzbudilo zase sluníčko.  Takže se od rána koupeme,  užíváme slunce, vody a pohody a do toho průběžně balíme. Většina z nás o poledním klidu, protože nám je líto posledního  krásného dne.

Hlášky při balení:

Hanka, vedouc í 8. oddílu: Tak, kluci, jdeme na to, už jsem se těšila, dočkat jsem se nemohla, speciálně na vás … jak to děláte, že ty věci máte vždycky jinde, než jsem vám před chvilkou dávala?

Blanka hlavaska na nejstarší kluky, kteří se hrnuli k holkám do pokoje: „ Kluci, máte sbaleno?“ „Jó, skoro …“

„Co je to skoro a jak moc skoro? … pojď mi to ukázat.“ „Nó, radši ne, já už tam jdu …“

„Tohle je sbalené?“ „ No, to asi ne, ono se mi to tam najednou objevilo.“

Kluci: „Dělejte, dělejte, valí se sem drsná kontrola, nebude jinak „dýza“!

Odpoledne jsme se zase jen koupali v moři a blbli jako nikdy, protože je to pro některé naposledy a chceme si to pořádně užít. Vedoucí a zdravotnice také utvořili na velkém mole hlouček a smáli se všemu, co viděli, občas se od nás nechali namočit nebo obejmout, velcí se bavili s malými, kluci s holkami, zkrátka tu byla pohodička jako nikdy.

Po večeři  proběhly kontroly pokojů a sbalených věcí a začala naše večerní diskotéka střídaná s videodiskotékou a s promítnutím překvapení od vedoucích. Už nám bylo jasné, proč pořád Simča, Blanka a Jitka chodily s foťáky a fotily a točily všechno, co se mihlo, Kamča chtěla po nás v průběhu pobytu taneční výkony a Patrik se občas zašil na pokoji a my na něho nemohli. Výsledek máte na facebooku a asi i jinde na internetu. No a naše „videopřekvapení“ spustilo vlnu slzících, plačících, brečících i řvoucích lidiček a vedoucí čekal po diskotéce výživný večer, kdy nás pořád zaháněli na pokoje a pořád se nedařilo, vždycky někdo vylezl, začal všechny objímat a nechtěl jít do postele. Ještě teď nespíme a všichni vedoucí hlídkují okolo, aby asi střežili náš nerušený spánek. Tak pěkně děkujeme a dobrou noc všem přejeme.