Už od rána jsme byli všichni napjatí a plni očekávání. Na večer jsme se měli dozvědět, jak se nám vedlo v celopobytové hře. Ale před sebou jsme měli ještě celý den!

Jak se dá nejlépe ukrátit čas? Samozřejmě koupáním, skoky do vody a šnorchlováním. Velcí se rozprchli po celé Luce. Od náměstí až do olivového háje byli rozlezlí jako mravenci. A byli také tak pilní. Pro děti z mladších oddílů naši mazáci tvořili obálky na noční poštu, aby si je „mrňata“ mohla přes polední klid pěkně nazdobit a nadepsat. Některá děvčata začala už psát i dopisy spoluputovníkům a spoluputovnicím, aby měla náskok před ostatními. Maloši si konečně užívali velkého mola jenom sami a celé dopoledne pod dohledem sestřiček řádili na skluzavce. Byla to velká legrace.

Během poledního klidu všichni zdobili obálky a vymýšleli, co do nich komu napíší. Milé slovo, pochvalu, poděkování, ale i drobnou výtku. Zkrátka vše, co mají na srdci. Samozřejmě základní podmínkou byla slušnost! Nikdo nechce nalézt v obálce žádné sprosťárny…

Odpoledne jsme se opět čvachtali do sytosti a na terase se nám zatím objevila natahaná lana s pověšenými obálkami. Konečně jsme mohli začít doručovat vzkazy jejich adresátům. Obálky se utěšeně plnily.

Po večeři se konečně přiblížil okamžik, na který jsme všichni čekali: vyhlášení výsledků! Vedoucí si z nás totiž vystřelili a poslední dvě etapy nám nedávali průběžné výsledky. Takže jsme se mohli jen dohadovat, jak si která loď vede v celkovém pořadí. Ale ještě nás chvíli napínali. Pod režií vedoucího Járy (5. odd.) nám Petr a Jindra v roli Odyssea a Telemacha, Míša Zajíčková jako Penelopé a další kluci v rolích vojáků zahráli divadlo o tom, jak celé Odysseovo putování dopadlo, abychom viděli, že naše snažení seběhem plavby  vedlo nakonec k úspěšnému cíli. Celým příběhem nás provedl právě Jára v roli Homéra. Všichni jsme se výborně bavili. Ale stále jsme čekali na to kýžené vyhlášení! A najednou bylo tady. Všechny posádky byly odměněny, o druhé místo se dělily dokonce dvě posádky s patronkami Erinií a Persefonou, vítěznou posádkou se stala Hnědá loď pod patronátem boha podsvětí Háda. Radost byla veliká. Všichni jsme se konečně mohli vrhnout na „porcování medvěda“.

Abychom se trochu zklidnili a zavzpomínali na uplynulé dny, promítli jsme si v letním kině na terase nějaké fotky a pustili si videa. Nejedno oko se lesklo dojetím a lítostí, že vše pomalu končí. Atmosféru umocňoval výběr podkreslujících písní. Pomalých, smutných. Spát jsme odcházeli tiše a v klidu. A těšili jsme se na další den, kdy se budeme moci podívat na vzkazy z pošty…