Při příjezdu do Luky se nám dostalo vřelého uvítání účastníky 3. turnusu, kteří  se sice těšili domů, na druhou stranu by tu moc rádi zůstali ještě o trochu déle. S kamarády z jejich řad jsme stihli prohodit pár slov těsně před obědem, pak už jsme měli jiné starosti. Museli jsme se ubytovat, abychom se vrhli do objevování pro některé známého, pro jiné úplně nového okolí.

Voda je stále mokrá a slaná, olivový háj se nikam nepřestěhoval a ani v Luce se na první pohled nic nezměnilo, takže jsme konečně mohli po náročné cestě a večeru nabitém organizačními informacemi v klidu ulehnout a na chvíli uniknout do říše snů.