Už ráno jsme věděli, že nás čeká velký den. Sice jsme tušili, že dnes bude etapa, ale ze všeho nejvíce nás zajímala večerní bojovka.

Přesto, etapa byla první. Hned dopoledne jsme se sešli na baskeťáku. Čekaly nás hry zaměřené na navigaci. Ta je pro úspěšný návrat na Zemi podstatnou součástí výcviku. Etapa se dělila na čtyři části. Vše bylo zaměřeno na postřeh a orientaci. Během testování naší všímavosti jsme si ověřili, jak vidíme hotel a jeho okolí. Kolik má naše budova schodů a jakou barvu má stánek na pláži? I na tyto otázky jsme museli odpovědět. Jako tým jsme se museli zorientovat i v prostoru. Ve vodě byl určen cíl a jeden z týmu nás, „slepou posádku“, naváděl pomocí zvuku. Důležitou roli hrála i paměť. Výsledky byly překvapivé a zahýbaly celým pořadím.

Odpoledne proběhlo klasicky. Koupačka, moře, sluníčko a spousta zábavy. Vítr dnes skoro nefoukal, nebyly proto vlny a my se mohli nerušeně potápět, šnorchlovat a užívat si na nafukovačkách. Na co jsme ale celý den čekali byla bojovka. Nejstarší oddíly si ji pro nás pečlivě připravily. Kolem půl deváté jsme začali vyrážet do terénu. Po cestě nás čekala spousta strašidelných překvapení. Od strašidelných zvuků až po zombie. Mohli jsme se opravdu krásně bát. Starší oddíly si perfektně vyzkoušeli jaké to je si nachystat něco pro mladší. Náležitě za to pak byli oceněni. Jejich snaha totiž byla skutečně vidět. Po bojovce nám už pak nezbývalo nic jiného než jít spát a těšit se na zítřejší výlet do Zadaru.