Tak jako všechny předchozí běhy, i my jsme se ráno nalodili k Igorovi na Plava Lagunu a odpluli na celodenní výlet do přímořského městečka Sali – největšího na zdejším ostrově. Protože podle předpovědi mělo i pršet (chorv. padat kiša), byli jsme vyzbrojeni nejen koupacími potřebami, ale i mikinami a pláštěnkami (někteří i deštníky – chorvatsky kišobrany). V Sali jsme se prošli přístavem, zašli na pizzu, zmrzlinu, nakoupili malé dárečky, poslali pohledy a dopisy, prohlédli si přístav i okolí a přešli kopec na pláž. Bylo celkem pořád fajn počasí, tak jsme naskákali do vody a užívali i potápění, které je tu moc fajn. Jenže kolem druhé hodiny se prudce zatáhlo a opravdu to vypadalo na pořádný déšť. Delegátka Simča sehnala Igora, ten přijel dřív a bylo to tak dobře, protože začalo foukat a někteří jsme už byli pěkně zmrzlí – mrňata už měla na sobě jako tepelnou izolaci mikiny i pláštěnky. Kolem půl třetí jsme se naskládali do lodě, spustili postranní plachty, aby do ní nefoukalo a hurá do Luky. Většinu cesty to bylo fajn a jen to malinko houpalo, ale jakmile jsme připlouvali k naší zátoce, viděli jsme, že plujeme do toho nejhoršího počasí. Spustil se ne déšť, ale pořádný liják, že nebylo vidět na cestu a začalo foukat, takže pro vlny nemohl Igor zakotvit a uvázat loď. Museli jsme jen počkat, až to přejde. No, a protože byl dnes obzvlášť dobře naložen a nikam jsme nespěchali, začal pomalu kroužit naší zátokou s občasnými minizastávkami. Samozřejmě, že nás z hotelu všichni hosté i personál sledovali a kroutili hlavami, co že to tam nacvičujeme. No a do toho jsme si pustili hudbu na plné pecky a začali tancovat. Písnička Dugi Otok řvala na plno, my do toho zpívali taky, loď se kolíbala jako lochneska na pouti a lilo a lilo. Igor se usmíval, vedoucí se taky chechtali, Blanka nás hecovala ke zpěvu i tanci, že není nad diskotéku na lodi. Takže jsme se fakt bavili a nenapadlo nás se bát.  Pak najednou ticho, déšť i vítr přestával.

      Dlouho jsme nečekali a po oddílech vystupovali z lodi a běželi ještě v dešti do hotelu. Tam bylo teploučko a sucho, tak jsme měli zbytek odpoledne až do večeře volno. Na pokojích jsme hráli hry, četli si, poslouchali hudbu, dívali se na filmy, někdo si i zdříml. Na večeři jsme šli už zase za sluníčka, které pálilo ostošest a vzduch voněl mořem, borovicemi a bylinkami. Jen Chorvati se pořád Simči ptají a dělají si legraci, jaký jsme měli výlet a jak se jede na točící se lodi. Vůbec nevědí o té skvělé atmosféře, kterou už asi nezažijeme ani my.